V pracovněprávní oblasti dnes existuje celá řada možností, jak se dohodnout na výkonu práce – od klasické pracovní smlouvy, přes dohody o provedení práce, až po spolupráci na živnostenský list. Každá varianta má své zákonné limity, odlišnou míru ochrany i daňové a odvodové důsledky. Tento článek přehledně shrnuje hlavní rozdíly a pomůže zvolit vhodnou formu spolupráce.

Základní formy spolupráce

Zaměstnavatelé a podnikatelé mají na výběr z několika legálních forem pracovních vztahů, které se liší zejména mírou formality, zákonnou ochranou a výší odvodů. Nejčastěji využívané jsou:

  • pracovní smlouva (hlavní pracovní poměr nebo zkrácený úvazek),

  • dohoda o provedení práce (DPP),

  • dohoda o pracovní činnosti (DPČ),

  • smlouva se samostatně výdělečně činnou osobou (IČO).

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.note_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Každá z těchto forem má své opodstatnění, ale nejsou vždy záměnné – některé z nich se v praxi často využívají nelegálně nebo účelově, což může vést k problémům s kontrolními orgány.

Práce na pracovní smlouvu

Nejvyšší ochranu zaměstnance poskytuje pracovní poměr. Ten může být sjednán na plný či zkrácený úvazek.

  • Zaměstnanec má nárok na placenou dovolenou, nemocenskou, ochranu před výpovědí, atd.

  • Pracovní smlouva je nejvhodnější pro dlouhodobou a pravidelnou činnost.

  • Z hlediska inspekce práce je tato forma nejbezpečnější.

Pracovní smlouva musí obsahovat minimálně: druh práce, místo výkonu práce a den nástupu. Další podmínky je vhodné do smlouvy doplnit písemně (např. mzda, pracovní doba).

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.info_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují flexibilní formy zaměstnání, které jsou oblíbené zejména pro krátkodobé nebo méně rozsáhlé pracovní vztahy. Využívají se často u brigád, zástupů nebo sezónních výpomocí. Na rozdíl od klasického pracovního poměru přinášejí nižší administrativní i finanční náročnost.

Dohoda o provedení práce (DPP)

DPP je vhodná pro krátkodobé či jednorázové úkoly.

  • V roce 2025 platí limit 300 hodin za kalendářní rok u jednoho zaměstnavatele.

  • Do 11 500 Kč měsíčně (tzv. rozhodný příjem) zaměstnanec neodvádí sociální ani zdravotní pojištění.

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.alert_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Od července 2024 stát aktivně sleduje všechny uzavřené DPP. Zaměstnavatelé mají povinnost hlásit i tzv. „neaktivní“ dohody.

Dohoda o pracovní činnosti (DPČ)

DPČ se používá spíše u pravidelnější, ale stále omezené spolupráce.

  • Je určena pro práci v rozsahu do 20 hodin týdně.

  • Při překročení hranice 4 500 Kč měsíčně se odvádí sociální i zdravotní pojištění.

  • Poskytuje částečnou ochranu zaměstnance (např. nárok na dovolenou při delším trvání).

Práce na IČO (živnostenský list)

Tato forma bývá oblíbená kvůli své flexibilitě a nižším odvodům, ale není vhodná pro všechny.

  • OSVČ pracuje na základě smlouvy o dílo nebo smlouvy o poskytování služeb.

  • Nemá nárok na zaměstnanecké benefity, nese plnou odpovědnost za výsledek i organizaci práce.

  • Je třeba dbát na to, aby spolupráce nebyla faktickým zaměstnáním – tzv. švarcsystém.

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.alert_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Švarcsystém je nelegální forma spolupráce, kdy osoba pracuje jako OSVČ, ale vztah má znaky zaměstnaneckého poměru (např. docházka, nadřízený, pracovní doba). Hrozí vysoké pokuty oběma stranám.

Kdy která forma dává smysl?

Volba záleží na konkrétní situaci, délce spolupráce, povaze práce a očekávání obou stran. Zatímco pracovní smlouva je vhodná pro trvalé pracovní vztahy, dohody se hodí spíše pro příležitostné výkony a IČO pak pro samostatné profese (např. IT, marketing, řemesla). Výběr správné formy spolupráce závisí na:

  • charakteru práce (krátkodobá vs. dlouhodobá),

  • četnosti a pravidelnosti práce,

  • míře řízení pracovníka (samostatnost vs. pokyny nadřízeného),

  • ochotě nést odpovědnost a rizika.

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.example_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Grafik, který pracuje na dálku, zajišťuje zakázky pro více klientů a organizuje si čas samostatně, může bez problémů fungovat jako OSVČ. Pokud by však denně docházel do kanceláře a podléhal přímému řízení, šlo by o švarcsystém.

Závěr:

Výběr vhodné smluvní formy není jen administrativní formalita, ale klíčový právní krok, který ovlivňuje práva, povinnosti i finanční jistoty obou stran. Ať už se rozhodujete pro pracovní smlouvu, dohodu či spolupráci na IČO, je zásadní brát v úvahu faktický způsob výkonu práce, míru samostatnosti pracovníka a rozsah činnosti.