Daňová evidence představuje jednoduchý a přehledný způsob, jak podnikatelé – zejména OSVČ – mohou vést své účetnictví. Cílem není složité účetní postupy, ale zachycení všech zdanitelných příjmů a daňově uznatelných výdajů. V článku přinášíme komplexní návod na to, jak vést daňovou evidenci v souladu se zákonem, efektivně a bez zbytečných chyb.

Co je daňová evidence a kdo ji vede

Daňová evidence je forma zjednodušeného účetnictví určená zejména fyzickým osobám podnikajícím dle živnostenského zákona, které nejsou účetní jednotkou ani plátcem daně z příjmů právnických osob.

Základním cílem je zjištění základu daně z příjmů a vedení přehledu o majetku a závazcích podnikatele.

Vedou ji zejména:

  • OSVČ, které nemají povinnost vést účetnictví;

  • Podnikatelé v paušálním režimu (v případě výběru evidence namísto paušálních výdajů);

  • Neplátci DPH, případně identifikované osoby.

Náležitosti a struktura daňové evidence

Zákon nestanovuje, v jakém nástroji se má daňová evidence vést, můžete si tak zvolit takový nástroj, který vám nejvíce vyhovuje. Základem daňové evidence je deník příjmů a výdajů, nemusíte však rozlišovat, zdali příjem či výdaj byl v hotovosti či převodem na účet. Při vedení daňové evidence je třeba soustavně sledovat nejen peněžní toky, ale i stav majetku a závazků. Základními pilíři této evidence jsou:

  • deník příjmů a výdajů (peněžní deník);

  • evidence majetku a závazků.

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.alert_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Povinnost vést daňovou evidenci se řídí § 7b zákona o daních z příjmů. Nejde o volitelné opatření, ale zákonnou povinnost, pokud nespadáte do režimu účetnictví.

Deník příjmů a výdajů musí obsahovat: 

Peněžní deník slouží k průběžnému zápisu všech přijatých příjmů a uskutečněných výdajů souvisejících s podnikatelskou činností.

  • datum, kdy byla transakce uskutečněna;

  • číslo dokladu;

  • označení transakce;

  • uvedení, zdali jde o příjem či výdaj;

  • pokud jste plátci DPH je potřeba uvést přehled o přijatém a zaplaceném DPH.

Evidence majetku a závazků

Druhou klíčovou částí daňové evidence je soubor záznamů o veškerém podnikatelském majetku a závazcích. Je potřeba sepsat váš dlouhodobý a krátkodobý majetek, přehled o vašich závazcích a přehled o vašich pohledávkách. Sleduje se:

  • dlouhodobý, oběžný a drobný majetek,

  • závazky vůči dodavatelům, státu, zaměstnancům apod.,

  • pohledávky za odběrateli.

Základní principy vedení daňové evidence

V daňové evidenci jde o sledování skutečně přijatých příjmů a vynaložených výdajů. To znamená, že rozhodujícím okamžikem je datum úhrady, nikoliv vystavení dokladu nebo datum splatnosti.

<span class="translation_missing" title="translation missing: cs-CZ.ctas.note_box.main_image_alt">Main Image Alt</span>

Na rozdíl od účetnictví, kde se evidují náklady a výnosy bez ohledu na platbu, u daňové evidence sledujete hotovostní toky.

Daňová evidence – krok za krokem

  1. Stanovte si systém – elektronický nebo papírový.
    Volba softwaru nebo tabulkového procesoru závisí na vašem komfortu a složitosti podnikání.

  2. Zaznamenávejte vše průběžně.
    Neodkládejte záznamy – průběžné vedení šetří čas a předchází chybám.

  3. Ukládejte daňové doklady.
    Faktury, účtenky a ostatní výdajové doklady uchovávejte v tištěné nebo elektronické podobě nejméně po dobu 10 let.

  4. Kontrolujte uznatelnost výdajů.

Nejčastější chyby a na co si dát pozor

  • Záměna data vystavení a data úhrady – v daňové evidenci rozhoduje úhrada.

  • Neúplná evidence výdajů – ztracený doklad = neuznatelný náklad.

  • Nejasné rozlišení daňově uznatelných vs. neuznatelných výdajů.

  • Opomenutí evidence drobného majetku nebo zásob.

Závěr:

Dobře vedená daňová evidence vám ušetří čas, peníze a starosti při daňovém přiznání. Zároveň je klíčová při kontrole z finančního úřadu. Ať už zvolíte papírovou formu, tabulky v Excelu nebo moderní aplikace, nejdůležitější je pravidelnost a přehlednost.